Když jsme se rozhodli že vyrazíme do Norska, byl Geirangerfjord samozřejmě, hned po Nordkappu tím prvním co jsem do basecampu zadával jako bod zájmu. Je to sice megaturistická atrakce se vším všudy, tedy i spoustou turistů, karavanů a prodejců suvenýrů, ale vynechat ji prostě nelze. V rámci možností jsem zvolil trasu méně frekventovanou, tak že jsme po většinu času jeli osamoceně. Mezi nejkrásnější úseky, které jsme v Norsku absolvovali byla silnice číslo 51 vedoucí okolo národního parku Jotunheimen. V Norsku odpovídá, alespoň co se týče průměrných teplot nadmořská výška okolo 1000m nad mořem přibližně 2500m v oblasti Alp. Stačí tedy malý kopeček a jste jak jiném světě. Krajina bez stromů, pokrytá pouze mechem a průzračně čistá voda v jezerech i říčkách. Bakteriím se zde prostě nedaří tak jako v nížinách.
Mezi velké výhody cestování v oblastech blížících se polárnímu kruhu patří opravdu velmi dlouhý, až nekonečný den. Světlo je už v této zeměpisné šířce minimálně do půlnoci, tak že času je spousta a nemusíte nikam spěchat. A nejlepší na tom je, že to, čemu se u nás říká zlatá hodina, tedy čas po východu, nebo před západem slunce, kdy jsou objekty nasvíceny sluncem z boku a vypadají stokrát lépe než v poledne dlouhý asi tak hodiny čtyři. Pokud tedy přeje počasí, vše je nádherné spoustu hodin denně.
My jsme v jeden takový večer dorazili do nejslavnějšího norského fjordu. Před tím než sjedete dolů k mořské hladině, nezapomeňte navštívit také parádní vyhlídku Dalsnibba – Nibbevegen. Silnice Vás zavede až do výšky 1500 m nad mořem, Mezi zasněžené vrcholky hor.
Kempy přímo dole u fjordu jsou poměrně drahé, jako vhodné místo k noclehu bylo lepší zvolit některou z teras nad zátokou.
