V září jsme si udělali menší výlet po okolí krásného jezera Balaton. Po ránu trochu sprchlo, tak jsme byli rádi že se na polních cestách nebude zbytečně prášit. Co však vzniklo z vrtstvy jemného prachu po smíchání s děšťovou vodou jsme nečekali. Nepředstavitelně kluzká vrstva, po které nebylo možné skoro ani jít, natož jet. Kola se dokonale spojila s blatníky a chovala se jako lyže. Po pár hodinách jsme se zdárně se zajetí maďarských mokřin dostali, motorky však vypadaly jako hliněné sochy.
Po pár týdnech, kdy už jsem na blátivé dobrodružství úplně zapomněl mi u mého japonského stroje začaly zlobit brzdy. Brzdové destičky jako by se nechtěly vracet a stále šustily o kotouče. Jako kdybych velice mírně přibržďoval, i když kotouče zůstavaly chladné. Nějakou dobu jsem tomu nevěnoval pozornost, pístky budou u nového motocyklu těžko nějak přizadřené, zřejmě to bude vlastnost brzdičů Nissin. Po pár dnech, kdy začaly brzdy povrzávat i při posunování motorky v garáži mi to nedalo a brzdič jsem odmontoval. Vnitřní prostor byl dokonale vyplněn kvalitní keramickou vložkou z balatonského jílu, která v podstatě uplně zabetonovala destičky v brzdičích tak že byl problém je z nich vůbec dostat.
